Minulý čas v němčině a jak ho překonat
V každém jazyce jsou mezníky, jejichž přehoupnutí může činit potíže :-/ V němčině je to obvykle minulý čas, ve španělštině konjunktiv, v arabštině psaní. Pokud „překážku” úspěšně zvládnete, posune vás to o velký kus dál a dodá pocit zasloužené sebedůvěry. A můžete se vrhnout vstříc dalším mezníkům :-)
Z vlastní zkušenosti i na základě výuky mohu potvrdit, že je minulý čas v němčině celkem obtížnou kapitolou. Studenti se tak nějak „zaseknou” a z vět v minulém čase mají strach. I když to může znít paradoxně, je dobré minulý čas zařadit co nejdříve. Trošku ho naťuknout, studenta připravit, nedělat z toho zbytečné drama. Postupně doplňovat informace a tvary nepravidelných sloves, zařazovat konverzaci v minulém čase a dělat „jakoby nic”. Minulý čas se takto osvojí krok za krokem docela přirozenou cestou.
V němčině jsou minulé časy dva (no vlastně tři, pokud bereme v potaz i čas předminulý). Préteritum je čas „nesložený, jednoduchý”, který se v běžné mluvě používá málo, najdete ho spíše v knihách, ve vyprávění, ve zprávách apod. Proto je lepší začít perfektem, časem „složeným”. Daleko více ho totiž využijete v každodenní konverzaci.
Jako v každém jazyce má i němčina slovesa pravidelná a nepravidelná (snad jen ve francouzštině má skoro každé sloveso nějakou výjimku :-)). Pravidelná slovesa zvládnete jednoduše, příčestí minulé vytvoříte podle jednoduchého vzoru (samozřejmě výjimky se vždycky najdou :-O) a pak už jde jen o to zvolit správné pomocné sloveso (většina sloves má pomocné sloveso HABEN, slovesa pohybu/změny mají sloveso SEIN).
Obtížnější to bývá s pořádkem slov ve větě, protože příčestí minulé (tedy to samotné sloveso nesoucí význam) je až na samém konci věty, zatímco pomocné sloveso je v oznamovací větě obvykle na druhém místě. Spolu tak vytvářejí větný rámec (tak typický pro němčinu!) a vy se vlastně celou informaci dozvíte až na posledním slovu. Proto je třeba i dobře trénovat ucho a soustředit se do samotného konce!
Nepravidelných sloves se studenti velmi obávají, ale není jich zas tolik a není třeba se učit úplně všechna. Bohatě postačí ta, na která narazíte během běžné konverzace. Postupně se doplňují a stávají se součástí aktivní slovní zásoby.
Rada závěrem: Těžší gramatické kapitoly je dobré „vhodně naporcovat”. Pokud máte dobrého lektora, bude to umět. (Učebnice gramatiky jsou v tomhle ohledu bohužel trochu staromódní a poskytují několikastránkové odstrašující přehledy.) Sousto po soustu to do sebe nasoukáte a budete pomalu trávit. V této fázi doporučuji sledovat v textu – například při četbě vhodných knih - použití minulého času. Spolu s lektorem můžete převádět texty z přítomného času do času minulého a po každém víkendu pěstujte samomluvu a zkuste si sami pro sebe říct, co se vše událo :-)
Klíčová slova: Němčina
Andrea Lippová
12. 1. 2025