Turečtina překvapila!
Sice nejsem v aglutinačních jazycích začátečník, přesto si žádá turečtina více času, než jsem původně předpokládala :-O
Kromě toho, že je turečtina jazyk aglutinační, patří mezi tzv. turkické jazyky. V této skupině bychom našli jazyk Uzbeků, Turkmenů, Kyrgyzů, Kazachů apod. Jen v Turecku se domluvíte s 55 miliony obyvateli, zabodujete i v Německu, Bulharsku nebo na Kypru. Protože byla turečtina pod vlivem arabštiny a perštiny, převzala celou řadu jejich slov. Naštěstí už používá latinku, ale až do roku 1928 byla zapisována arabským písmem.
Aglutinační znamená, že se ke slovu připojují různé přípony, které s sebou nesou různé informace – např. množné číslo, přivlastňovací zájmeno, předložku. Všechno má svá jasná pravidla, takže odpadá šprtání různých vzorů podstatných jmen, nicméně je to celkem výzva to zpočátku celé rozklíčovat. Především pokud se k tomu přidruží změny souhlásek a musí se dodržovat pravidla hláskové harmonie – to je pravidlo o tom, které samohlásky se mohou vyskytovat po sobě. Můžete mít na výběr dvě nebo i čtyři varianty jedné přípony.
Jako u všech cizích jazyků, i zde se pocvičíte v trpělivosti. Slova jsou často dlouhá a nám nic neříkající. Občas narazíte na něco známějšího, jako například kahve, çay nebo çikolata. Na druhou stranu je to jazyk velmi logický a jaksi návykový :-)
Turci jsou komunikačně velmi otevřený národ (na rozdíl od severských národů) a ocení i velmi chabou znalost jejich jazyka. Při náznaku komunikačních schopností v turečtině roztáhnou pusu do úsměvu a chovají se k vám jako k VIP :-)
Takže si popřejme Bol şanslar (hodně úspěchů) a pak to určitě nebude Problem yok (žádný problém).
Klíčová slova: Turečtina
Andrea Lippová
19. 2. 2024