Poslech - to je ono!

Jako dítě jsem si vlastně ani neuvědomila, že vyrůstám částečně bilingvně. Prarodiče z otcovy strany totiž měli polské kořeny a doma zásadně poslouchali polskou televizi. Takže kromě českého večerníčku jsem často sledovala polskou „wieczorynkę” a později se dívala na filmy s polským „dabingem” (Znáte polský dabing? Je to vlastně čtení textu v polštině, zatímco v pozadí běží zvuk v originále.) Děda mi dával číst i jejich (jediný) polský magazín, který ležel pod televizí a opravoval mi výslovnost. Nemluvilo se čistou polštinou, ale tzv. „po naszymu”, což je dialekt velmi podobný polštině.

I doma si otec pouštěl zprávy a někdy i filmy v polštině, ale mluvili jsme téměř výhradně česky. Nicméně polského poslechu jsem měla opravdu dostatek. První pokusy něco napsat přišly, když jsem se v Polsku zamilovala a chtěla jsem si dopisovat. Na začátku to bylo těžké, ale s každým dopisem se psaní stávalo jednodušší. Když jsem pak jako dospělá začala pracovat v mezinárodní firmě v Rakousku, zjistila jsem, že se s polskými kolegy bez problému domluvím. Stačilo se doučit trochu gramatiku a pravidla pravopisu a na světě bylo i psaní na marketingové úrovni.

Takže nepodceňujte sílu poslechu! Vše se vám ukládá v mozkových zákrutech a až to bude potřeba, zaktivuje se to a cizí jazyk vám bude připadat daleko přirozenější. Budete mít cit jako propojit slova ve věty, jak správně reagovat a nebudete si muset překládat v hlavě.

Klíčová slova: Tipy na výuku, Polština

Andrea Lippová

5. 10. 2024